Na úvod snad trochu encyklopedičnosti neuškodí. Dlouho jsem přemýšlel, odkud mi je jméno Andy Brings povědomé, byl jsem si jistý, že jsem jej již hodně dávno registroval, ale pořád jsem nemohl najít pevnou spojitost. Nakonec se mi však po pozorném přečtení textu promo CD, kde se psalo o Bringsovi jako o ex-členovi SODOM, rozsvítilo. Ano, je to tak, Andy Brings byl přeci ten mladý kytarový talent (tehdy ani ne dvacetiletý), který v roce 1992 zastoupil u těchto thrash metalových veteránů Michaela Hoffmanna.

Vysvětlivka ohledně kytarových rošád u SODOM: Kytarista Michael Hoffmann, který se SODOM nahrál jediné, ale zdaleka nejpropracovanější album „Better Off Dead“ (90), odjel jejich nejúspěšnější světová turné (90, 91) na podporu jak předchůdce „Agent Orange“ (89), tak „Better Off Dead“ (90) a z ničeho nic zmizel, byl sice šikovným hráčem s dlouholetými zkušenostmi u konkurenčních thrasherů ASSASSIN, ale skalními sodomisty, kteří nikdy nezapomněli na bezmezně opěvovaného Franka Blackfirea, však nebyl nikdy úplně přijat. Jeho předchůdce u šestistrunky Frank Blackfire - nahrál dodnes nejpopulárnější alba SODOM „Persecution Mania“ (87) a „Agent Orange“ (90), ještě předtím než zkraje devadesátého povýšil na čtyři roky do řad úspěšnějších a lepších KREATOR. Jestli z toho nejste příliš moudří, nevadí. (Strayi, nejsi potomek Zdendy Nejedlého? – pozn. korektora)

Zpět k Andy Bringsovi. Jeho nedlouhé působení u SODOM vyústilo v album „Tapping The Vein“ (92) o kterém se dodnes hovoří jako o posledním slušném materiálu kapely. Informaci zdali je „Tapping The Vein“ opravdu posledním kvalitativním záchvěvem SODOM však nemohu potvrdit, protože právě v té době můj zájem o podobnou muziku značně ochabl, a tak jsem ztratil jak SODOM, tak Bringse zhruba v devadesátém třetím úplně z dohledu. Vím jen, že Brings od SODOM odešel v témže roce díky úzkým stylovým mantinelům tvorby této formace.

Konečně tedy k THE TRACEELORDS, kteří letos na jaře přicházejí se svým již třetím albem. A soudě podle jeho pozorného poslechu u předchozích dvou jsme pravděpodobně o nic zásadního nepřišli. Dovedete si představit německou a o hodně jemnější obdobu našich HARLEJ, která navíc své písně obohacuje zvonivými klávesami a cukrovými a značně veselými melodiemi? Že, ne? Tak tedy jinak. THE TRACEELORDS mi navíc připomínají jakési punkově laděné dr. steinovské HELLOWEEN s karaoke synťáky a uspornými kytarovými riffy, které jakoby jen dotvářeli akordové křoví pod stěžejní melodie těchto nanukových písní. Neříkám, že celé album je úplně shodné s tímto označením, ale valná většina materiálu se nese ve znamení kýče, nezáživnosti a nemožné germánské bezpečnosti. Tancovačku („My Evil Girlfriend“) vesele střídá rozverná („She´s Back“), nudnější skladbu než firmou prosazovaný singl („Room For Improvement“) jsem slyšel jen stěží a takhle bych mohl pokračovat skladbu po skladbě. A co má být zase tohle? – („Sunflower“) by i na kissáckém disco albu „Dynasty“ (79) vyzněla nejmírněji ze všech tamních skladeb a proto šup s ní do soudobého „Studia Kamarád“ jako zajímavý doprovod k vystoupení „jůheláků“, kde by určitě zapadla lépe. No zkrátka a dobře, milý Andy Bringsi moc si se nevyznamenal.

Album, které má společného se skutečným rock ´n´ rollem jen velmi málo. Marně přemýšlím, jestli jsem kdy slyšel větší kýč vydávaný pod hlavičkou poměrně známého metalového vydavatelství, než je novinka od THE TRACEELORDS. Tento karaoke rock má tak nakonec příchuť spíše pestrobarevných corn-flakesů než westfálských jítrnic. Nikdy bych nevěřil, že si pomyslím, že by pro někoho mohlo být chybou opustit řady SODOM.